Drogy

28. května 2010 v 17:09 |  Mozek
injekce 2

Zdravím :)

Tentokrát mě téma týdne opravdu zaujalo. Nedávno jsem totiž přečetla Memento od Radka Johna i My děti ze stanice Zoo od Christiany F. a oba příběhy psané podle skutečnosti mě dost šokovaly.

Hlavního hrdinu Mementa, Michala Otavu, přivedla k drogám špatná parta. Ale té party se chytil kvůli svému otci, který na něj vyvíjel tlak kvůli škole. Christiane se zase přistěhovala do Berlína, kde nikoho nezala a fetovat začala také v partě, kam utíkala z domova. Její otec totiž chlastal, její matka se následně rozvedla a našla si přítele, kterého Christiane nesnášela. Oba se teda staly obětí drogy kvůli svým rodičům.

A myslím, že tomu tak bylo/je stejně skoro se všemi feťáky. Že do toho spadnou, ani neví jak, protože mají moc problémů, přijdou si zbyteční a neumí to sami vyřešit, nikdo jim neporadí, jen droga jim poskytne únik z reality, sice do pekla..  Spíš dříve ale většina z nich nevěděla, do čeho jde. O drogách se nemluvilo, bylo to tabuizované (=zakázané) téma. V dnešní době se o drogách mluví s dětmi ve škole, všichni ví, co dokáží způsobit, že je na nich člověk závislý jak fyzicky, tak psychicky, že bez drogy přicházejí nesnesitelné absťáky.. Přesto si ale spousta puberťáků řekne: "Hej, to musí bejt hustý, lítat, mít halušky, zkusíme to?!" ..a pak se vezou.

Nejvíc mě asi zaráží přístup společnosti. Většina lidí feťáky opovrhuje, pohrdá jimi, prostě je odsoudí. A většina lidí radši ignoruje, že tu nějaký problém jako drogová závislost existuje. Můj názor je, že tito lidé potřebují pomoc, oporu blízkých lidí, nové prostředí a hlavně důvod, smysl, proč má cenu vůbec bez drogy žít.

Nejvíc je mi líto těch, kteří přestat nechtějí, kteří si opravdu úmyslně a plni přesvědčení, že dělají správnou věc, dál píchají, dokud je to nezabije. Je to kruté, ale těm není pomoci, nečeká je vůbec nic, jenom smrt. Ta je v tomhle případě vysvobozením nejen pro feťáka, ale i pro jeho okolí.

Když přemýšlím nad tímto tématem, chce se mi trochu zvracet, hodně brečet, a především nadávat. A dalo mi hodně práce vyvarovat se v tomto článku sprostých slov.

Závěrem bych Vám všem, kteří se o drogy zajímáte a máte silnější žaludek, chtěla doporučit obě výše zmíněné knížky ( R. John - Memento, Christiane F. - My děti ze stanice Zoo). Zachycují skutečné příběhy lidí závislých na drogách, příběhy, ze kterých jde mráz po zádech.

Nebudu Vám tu ani dávat žádné kázání, můžu jen tiše doufat, že feťáků nebude přibývat......






Mějte se hezky a užijte si víkend ;)
Vaše babley
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marcel Ladislav JUNG Marcel Ladislav JUNG | E-mail | Web | 29. května 2010 v 12:08 | Reagovat

Ahoj,

jelikož jsi psala na můj blog, podíval jsem se i já na tvůj a musím rovněž chválit - článek se mi moc líbí.
Ať máš názor takový či makový, je chvályhodné, že ho umíš nějak slušně a kultivovaně vyjádřit, což se dnes dá říci skutečně jen o hrstce lidí.
Ono i na tom, co říkáš ty je nemalý kus pravdy, ale na druhou stranu vím, co ti ,,feťáci" bývají za lidi i před tím, než s tím začnou a zpravidla to také zrovna nejsou žádní ,,svatoušci", i když i zde se najdou výjimky.
Mimoto na mém blogu jsem nechal reakci na tvůj komentář, tak tam když tak zavítej ;-)

       S pozdravem Marcel, autor.

2 Abigail Abigail | Web | 22. června 2010 v 9:16 | Reagovat

My děti ze stanice Zoo jsem četla, sice nedočetla, ale ne kvůli tomu, že by to nebylo zajímavý, ale protože už jsme odjížděli z tábora ;) Ale přemýšlím, že bych si ji přečetla. Bylo to vážně moc hezky napsaný, bez sprostých slov ;), povedený.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama