Květen 2010

Drogy

28. května 2010 v 17:09 Mozek
injekce 2

Zdravím :)

Tentokrát mě téma týdne opravdu zaujalo. Nedávno jsem totiž přečetla Memento od Radka Johna i My děti ze stanice Zoo od Christiany F. a oba příběhy psané podle skutečnosti mě dost šokovaly.

Hlavního hrdinu Mementa, Michala Otavu, přivedla k drogám špatná parta. Ale té party se chytil kvůli svému otci, který na něj vyvíjel tlak kvůli škole. Christiane se zase přistěhovala do Berlína, kde nikoho nezala a fetovat začala také v partě, kam utíkala z domova. Její otec totiž chlastal, její matka se následně rozvedla a našla si přítele, kterého Christiane nesnášela. Oba se teda staly obětí drogy kvůli svým rodičům.

A myslím, že tomu tak bylo/je stejně skoro se všemi feťáky. Že do toho spadnou, ani neví jak, protože mají moc problémů, přijdou si zbyteční a neumí to sami vyřešit, nikdo jim neporadí, jen droga jim poskytne únik z reality, sice do pekla..  Spíš dříve ale většina z nich nevěděla, do čeho jde. O drogách se nemluvilo, bylo to tabuizované (=zakázané) téma. V dnešní době se o drogách mluví s dětmi ve škole, všichni ví, co dokáží způsobit, že je na nich člověk závislý jak fyzicky, tak psychicky, že bez drogy přicházejí nesnesitelné absťáky.. Přesto si ale spousta puberťáků řekne: "Hej, to musí bejt hustý, lítat, mít halušky, zkusíme to?!" ..a pak se vezou.

Nejvíc mě asi zaráží přístup společnosti. Většina lidí feťáky opovrhuje, pohrdá jimi, prostě je odsoudí. A většina lidí radši ignoruje, že tu nějaký problém jako drogová závislost existuje. Můj názor je, že tito lidé potřebují pomoc, oporu blízkých lidí, nové prostředí a hlavně důvod, smysl, proč má cenu vůbec bez drogy žít.

Nejvíc je mi líto těch, kteří přestat nechtějí, kteří si opravdu úmyslně a plni přesvědčení, že dělají správnou věc, dál píchají, dokud je to nezabije. Je to kruté, ale těm není pomoci, nečeká je vůbec nic, jenom smrt. Ta je v tomhle případě vysvobozením nejen pro feťáka, ale i pro jeho okolí.

Když přemýšlím nad tímto tématem, chce se mi trochu zvracet, hodně brečet, a především nadávat. A dalo mi hodně práce vyvarovat se v tomto článku sprostých slov.

Závěrem bych Vám všem, kteří se o drogy zajímáte a máte silnější žaludek, chtěla doporučit obě výše zmíněné knížky ( R. John - Memento, Christiane F. - My děti ze stanice Zoo). Zachycují skutečné příběhy lidí závislých na drogách, příběhy, ze kterých jde mráz po zádech.

Nebudu Vám tu ani dávat žádné kázání, můžu jen tiše doufat, že feťáků nebude přibývat......






Mějte se hezky a užijte si víkend ;)
Vaše babley

Konečně zpátky!! :)

25. května 2010 v 19:13 Mozek
otevřené dveře 3

Ahoojky ;)

Páni, ani netušíte, jak je to úžasnej pocit být konečně zpátky na blogu! Pár měsíců jsem upřednostňovala maturitu, což se mi naštěstí vyplatilo. ;) A teď už je přede mnou jen čtení článků na oblíbených blozích a psaní ;)

Mám v plánu dokončit Horor a pak mě snad políbí múza a napíšu toho během prázdnin ještě spoustu, vždyť je mám taky čtyřměsíční! Kdybyste měli nějaký návrh nebo přání na povídku, jako Andreica, stačí napsat ;)

Pá a mějte se fanfárově :)