Pokračování pohádky o Verunce, Matějovi a kouzlu lásky

19. února 2010 v 20:08 |  Povídky
Verunka si pozorně prohlížela Matějův obličej a vyčkávala, jak na její pozvání na pouť zareaguje. Srdíčko jí divoce tlouklo. Někomu s velmi jemným sluchem by se mohlo zdát, že se v té malé voňavé pekárně právě odehrává závod o nejvyšší počet úderů mezi dvěma mladými srdci.

Matěj nemohl zpočátku uvěřit vlastním uším. Tohle hezké děvče že by s ním mohlo chtít jít na pouť? Hlavou mu ve vteřině proletělo tisíce bláznivých nápadu, že je to nějaká léčka, že si z něj utahuje, že.. Ale vzpamatoval se, pohlédl do těch nevinných dívčích očí a byl ztracen. "Totiž," začal koktavě, "no vlastně bych.. šel rád. Já.. mohl bych pro tebe v neděli přijít a.."


"Dobře, tak tedy u mě, ano?" Verunka Matěje nedočkavě přerušila, byla plná radosti. Ještě přistoupila k Matějovi na tři kroky a natáhla k němu ruku. "Jsem Verunka Potůčková," představila se. Matěj podanou ruku stiskl a také se představil: "Matěj Chelský."

"Já vím," kývla Verunka, a už zmizela za dřevěnými dveřmi pekárny. Nezdálo se mi to? pomyslel si Matěj. Snad ne.. Zahnal pocit nejistoty a znovu si přehrával Verunčin úsměv. Jak sklopila oči a vzápětí se na něj dívala, jak přemýšlivě našpulené rty plynule přešly do úsměvu; a ano, všiml si těch roztomilých dolíčků v jejích tvářích; jak lehounce vyplula z pekárny; ještě cítil vůni jejích vlasů.. Dost! Radši půjdu něco dělat, rozhodl se. Zavrtěl hlavou a pozornost obrátil k veliké peci.

Těch několik dní, které zbývaly do neděle, se vleklo hlemýždím tempem, ale přeci se oba dočkali. Verunka už od rána netrpělivě pobíhala po chaloupce a vyhlížela Matěje každým oknem. Ten zas několikrát vyšel na cestu a zase se vrátil zpět, stále si nebyl jist. Ale nakonec si dodal odvahu a vypravil se k domu Potůčkových.

Šli spolu pomalým krokem, jejich nesmělé pohledy doplńovaly nesmělé úsměvy, přesto jim spolu bylo hezky. Chvilku mlčeli, ale nakonec se rozpovídali. Vyprávěli si různé příhody, Matěj měl těch veselých pekařských v rukávu spoustu, a tak na náves dorazili ve skvělé náladě. Všude bylo spoustu ustrojených lidí, všichni se uctivě zdravili, bavili se. Všude bylo plno povyku a výskotu dětí a vzduch voněl cukrovinkami.

"Verunko, počkáš tady? Chtěl bych ti něco dát," řekl Matěj. Verunka kývla hlavou, a že se půjde podívat ke kolotoči. "Dobře tedy, snadno tě tam najdu podle tvého červeného pláště," usmál se Matěj a byl moc rád, že s Verunkou přes všechny obavy šel.

Verunka se prodírala davem, každého uctivě zdravila, s pár lidmi prohodila několik zdvořilých slov a už zahlédla kolotoč. Jak se krásně točil, a kolik zvířátek a různých pohádkových postaviček na něm bylo! Verunce se nejvíc líbil velký bílý kůň, na tom by se chtěla projet..

Od někud se ozval křik a vzápětí se strhla vřava. Všichni se uhýbali kočáru, který do davu táhli splašení koně. Verunka se otočila směrem, odkud všichni utíkali. Pohled jí sklouzl z vyděšených zvířecích očí na silná těla; cítila pach końského potu. A pak už byla tma.

Matěj se neskutečně lekl. Právě kupoval cukrkandl když se odněkud ozval hrozný křik a rána. Verunka! "Verunko? Verunko!" rozběhl se k davu. Kočí už držel splašené koně za uzdu, všichni utvořili kruh kolem něčeho. Kolem někoho? Panebože, snad se Verunce nic nestalo, pomyslel si zoufale Matěj a očima pátral po červeném plášti. A pak to zaslechl. Čísi výkřik oznámil všem: "Panenko Marie, vždyť to je malá Potůčkových!"

Pár silných rukou zvedl Verunku ze země a v náručí ji nesl směrem k domovu. Doprovázelo ho několik Potůčkových příbuzných a známých a pekař Matěj. V chalupě ji uložili do postele a poslali pro babičku, ta už bude vědět. Lidé se rozešli ke svým domovům. Židle u Verunčiny postele však nezůstala prázdná, seděl na ní Matěj, v rukou stále svíral cukrkandl.

----------------------------------------- pokračování v neděli ;) ---------------------------------------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | 19. února 2010 v 20:18 | Reagovat

Já myslela, že to má být pohádka :(

2 babley babley | Web | 19. února 2010 v 20:43 | Reagovat

neboj ;) muselo se to nějak zkomplikovat..

3 Andreica Andreica | 19. února 2010 v 20:48 | Reagovat

To ale není pohádka, když se to komplikuje :(

4 babley babley | Web | 19. února 2010 v 21:41 | Reagovat

[3]: ále, tak mi schválně pověz definici pohádky ;) ..přece to musí mít nějakou zápletku

5 ~TeruŠ ~TeruŠ | Web | 21. února 2010 v 18:23 | Reagovat

Wow .. :D

6 Abigail Abigail | Web | 1. března 2010 v 22:03 | Reagovat

Neděle už byla a pokračování nikde... já chci vědět jak to dopadne xD Líbí se mi to... napětí? xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama