Únor 2010

Pokračování pohádky o Verunce, Matějovi a kouzlu lásky

19. února 2010 v 20:08 Povídky
Verunka si pozorně prohlížela Matějův obličej a vyčkávala, jak na její pozvání na pouť zareaguje. Srdíčko jí divoce tlouklo. Někomu s velmi jemným sluchem by se mohlo zdát, že se v té malé voňavé pekárně právě odehrává závod o nejvyšší počet úderů mezi dvěma mladými srdci.

Matěj nemohl zpočátku uvěřit vlastním uším. Tohle hezké děvče že by s ním mohlo chtít jít na pouť? Hlavou mu ve vteřině proletělo tisíce bláznivých nápadu, že je to nějaká léčka, že si z něj utahuje, že.. Ale vzpamatoval se, pohlédl do těch nevinných dívčích očí a byl ztracen. "Totiž," začal koktavě, "no vlastně bych.. šel rád. Já.. mohl bych pro tebe v neděli přijít a.."

Pohádka pro nevděčnou Lenč, aneb Verunka, Matěj a kouzlo lásky

18. února 2010 v 19:36 Povídky

Moje drahá Lenč mě při psaní si na icq požádala o "pojádku", tak jsem naladila mozek na tu správnou náladu a začala psát. Jenže po odeslání začátku příběhu mi bylo oznámeno, že je to hezký, ale že jde do postele, číst JOY a spát.. :D Ale pohádková nálada mě nepustila a příběh jsem prostě musela dopsat! Tak si hezky čtěte a pak - hezký sny :*

Smutek

13. února 2010 v 20:10 Mozek

Člověku je občas smutno. Proč? To ví jenom on sám. Náš učitel na společenské vědy říká (nevymyslel to on, ale nějaký známý a moudrý člověk, jehož jméno mi v hlavě neutkvělo), že každý máme své jezero, které se postupně naplňuje zážitky, událostmi, naším vnímáním věcí a lidí, a že každý má to jezero jinak hluboké. A občas se nám to jezero prostě přeplní, kápně do něj poslední kapka, a pak je pozdě. Prostě vybuchneme. Někdy jme vzteklí, jindy dlouhé hodiny pláčeme nebo nepřítomně koukáme do zdi.

Právě teď je mi smutno, a ikdyž jsem se už svěřila, probrala to s jednou úplně úžasnou osůbkou, kterou mám moc ráda, tak mám potřebu psát. Psát o tom, co se mi honí hlavou. Ten proud myšlenek není dnes nezastavitelný, jako jindy. Vlastně je to jako kdyby byl můj mozek líný vůbec vyprodukovat nějakou myšlenku. Přitom byl celý den relativně v pohodě. Sice jsem ho měla strávit sjížděním šumavských kopců na mém milovaném snowboardu a místo toho jsem uklízela a flákala se, pak jsem udělala k večeři vinné klobásy..