První "okamžik" je tak trochu neskutečně romantický.. :)
Malá, drobná dívka s dlouhými černými vlasy si stoupla Leovi do cesty. Tváří jí proběhl úsměv jak se jí hlavou mihla vtipná vzpomínka. Pak se zhluboka nadechla a podívala se mu do očí. Topila se v těch jeho černých studánkách, pátrala v nich po něčem, co by jí dalo naději. Stačil by jí kousíček, maličký náznak, že má ještě šanci, že všechno to krásné nekončí, že nezůstane sama.
A jak tam tak stála a čekala na rozsudek; ano, rozsudek, protože na té nepatrné naději závisela celá její další existence; uvědomila si, že jí po tváři stéká slza.
Leo tu slzu setřel. Usmál se do těch dětských očí, které nikdy nepřestanou probouzet něhu v jeho mužském srdci. Svalnatými pažemi uchopil drobné dívčí tělo, zdvihl ji. Jejich oči teď byly ve stejné výšce. Překvapilo ho, že ty své zavřela, že se jí chvějí rty. Něžně jí na ně vtiskl polibek. Bez námahy ji podsunul pravačku pod nohy a zhoupl ji tak, že ji držel v náruči. Chvěla se.
"Je ti zima?"
"Ne, já jen - " hlas se jí zadrhl. Vyčkávavě na ni kývl hlavou.
" - jen jsem se bála, že už to neuděláš, že se ke mně otočíš zády a navždy odejdeš... "
To ho překvapilo. Myslel, že se před týdnem zachoval téměř bezchybně. Ano, měl se jí ozvat dřív, ale vždyť byl v šoku, když mu oznámila, že je těhotná, že si to nechá. A šok to byl pořádný, vždyť je jí proboha teprve šestnáct!
"Ty moje malá, hloupoučká. Přece tě miluju. Bude to pro tebe těžké, ale pomůžu ti, zvládneme to."
"Těžké pro mě? A pro tebe to těžké nebude?" Topila se v těch jeho očích, vnímala klidný tlukot jeho srdce.
"Nebude, lásko, vždyť je mi sedmadvacet, " připomněl jí skutečnost, "nebudeme bez prostředků, vždyť vydělávám, všechno si to pěkně zařídíme." Láskyplně jí pohladil políbil na čelo, usmál se.
"Ach Leo," vydechla úlevou. "Miluju tě!"

Ty kráso, 16 a 27???:D...ale jinak je to dost romanticky;)