
Tuhle knihu jsem četla asi před rokem a zanechala ve mě mnoho emocí. Zavede vás do muslimského světa, do světa předsudků a nesmyslných zásad, do světa, kde ženy nemají téměř žádná práva a zachází se s nimi jako s majetkem.
Je to skutečný příběh mladé, sotva šéstnáctileté dívky, která se ocitně v cizím, úplně jiném světě, kde se její život v minutě změní a zbydou jen oči pro pláč a víra, že se jednou snad vrátí domů.
Zana odjíždí z Anglie do Jemenu na prázdiny, oslavit své 16. narozeniny, její sestra Nádija má přiletět týden po ní. Jenže místo slibovaných nádherných pláží a palmových hájů tam na ni čeká spoře zařízený dům s dírou do země místo záchoda, ležící v zapadlé vesnici, daleko od civilizovanějšího života.
To by ještě Zana překousla, ale její průvodce jí oznámil, že ji její vlastní otec prodal za 1.300 liber, a že je manželkou vyhublého Abdalláha. Zana napřed křičela, hádala se, odmítala tomu uvěřit a nejhorší pro ni bylo vědomí, že totéž čeká její mladší sestru.
Zana byla svým manželem znásilněna; musela s ním prožít svatební noc, ikdyž se obřad nekonal.
Ze začátku jí nenutili k domácím pracím, později však musela začít poslouchat, nosit vodu na hlavě vodu ve velkých nádobách stovky metrů, pracovat na poli, vkládat do plamenů tradiční jídlo - čápátí.
Její sestra bydlela ve vedlejší vesnici, měla hodnější tchýni, ale rychleji rezignovala, neměla tak silnou vůli jako Zana. Sestry se mohly navštěvovat, ale i to bylo omezováno čím dál tím více. Nádija také otěhotněla mnohem dříve než Zana.
Zanin manžel byl nemocný, a tak se odjel léčit do Anglie, Zanu s ním však nepustili.
Zana začala být navenek klidnější, už nosila i tradiční arabský oblek, ale neustále myslela na to, jka se dostat zpátky domů, do Birminghamu.
Léta plynula, obě sestry už se naučily plynně arabsky, Nádia měla druhé dítě, Zana byla těhotná. A konečně se našla možnost, jak dát matce vědět, co se s nimi stalo. Do vesnice přišel nový mladýv doktor a se Zanou vymysleli, jak tajně posílat dopisy. Mohla tedy komunikovat s matkou.
Pak přišel porod, při kterém Zaně skoro nikdo nepomohl. Zana měla syna, kter byl úplně stejný jako jeho otec - hubený a slabý. Zanina matka zatím v Anglii dělala vše pro to, by své dcery dostala zpátky a vzburcovala tisk.
Po osmi letech se Zana nakonec dostala domů. S manžlem se rozvedla, svého syna musela nechat v Jemenu. Nádija takové štěstí neměla. Manžel jí nepustil, a tak musela zůstat na vesnici, starat se o svoje dvě děti, o Zanina syna a o tři děti svojí tchýně, o celou domácnost.
Zana pak cestovala po evropě, její situace byla v tisku řešena v mnoha zemích a přerostla v mezinárodní konflikt, obě sestry totiž nebyly (a nejsou) jediné, které byly uneseny.
Zana se také setkala s Betty Mahmoodyovou, autorkou knihy Bez dcerky neodejdu.
Spolu s A. Croftsem napsala tuto knihu.
Zana se narodila v roce 1964, teď je jí 45 let a její sestra je stále v Jemenu.
Pěknej a zajímavej blog.