Pomsta

25. listopadu 2009 v 17:31 |  Okamžiky
Tak tu máme další "Okamžik". Oproti tomu prvímu, romantickému, je tenhle úplně jiný. Trochu drsnější, krutý.. Posuďte sami ;)

Natalie naposledy zkontrolovala v zrcadle svůj odraz. Dlouhé černé vlasy jí hladce splývaly až po ramena. Zelené kontaktní čočky skvěle kontrastovaly s rudě nalíčenými rty. Kožený korzet zvyrazňoval její úzká ramena, pevná prsa a útlý pas. Na bokách se leskl kovový pásek zdobící úzké kožené kalhoty. Na nohou měla lesklé černé kozačky na vysokém, masivním podpatku.


Usmála se na sebe, popadla jedovatě zelenou a k tomu černému oblečení moc výraznou kabelku a přihodila si jí přes pravé rameno. Dotykem na levou kapsu zkontrolovala, že má žvýkačky.

Vyšla na ztěmnělou chodbu, neměla potřebu rozsvěcet, viděla dobře. Jak sbíhala schody, prohlédla znovu obsah kabelky - rtěnka, mobil, rukavice a nůž. No ano, samozřejmě, že nůž. Hladký, ostrý, s bohatě zdobenou rukojetí. Nůž, který patří Thomasovi Loxovi. Nůž, který se za chvíli s chutí zakousne do krku té děvky Tanyi.

Ušklíbla se, jak vycházela ven do deště. Kapky jí máčely kůži, ale ona se těšila jka malé děcko na Mikuláše. Zasmála se, teď už nahlas. Pár lidí na ní vrhlo zpod deštníků znepokojivý pohled.

"Jaká krásná myšlenka," zamumlala si pro sebe, "vždyť dnes je 6. prosince."

Klapot jejích podpadků se rozléhal teď už ztichlou ulicí. Přestalo pršet, ale z okapů ještě stékala voda. Pouliční osvětlení nervózně poblikávalo, v dálce bylo slyšet smích a řinčení řetězů. Natalie měla co dělat, aby se nesmála nahlas, aby neposkakovala radostí.

"Když já už se tak těším!" oponovala svému střízlivějšímu rozumu.

Konečně uviděla ty dveře, dveře s číslem popisným 1302. Snad stokrát už těmi dveřmi prošla - naposledy před půl rokem. Tehdy utíkala, z očí jí tekly slzy. Ale neutíkala sama, v lůně měla malého Thomáska. Omyl, plod vzniklý díky splašené spermii toho hajzla.

Zapudila ty vzpomínky, navlékla si kožené rukavice a vzala za kliku. Dveře se s vrznutím otevřely. Prošla chodbou až na její konec, stiskla zvonek pana PhDr. Loxy.

Věděla jistě, že jí otevře ta děvka. Zářivě se usmála do jejího ne zrovna příjemně překvapeného obličeje.

"Co tady chceš?" Zeptala se. Hlas se jí třásl.

"Ale klid, milá Tanyo, nepřišla jsem ti dělat problémy." Ach, jak byla pyšná na ten medový tón svého hlasu!

"Něco pro tebe mám. Můžu dál?"

Tanya kývla a otevřela dveře dokořán. Natalie začala rozepínat jedovatě zelenou kabelku, její úsměv se pomalu, s jistotou rozšiřoval. Pak se jedním krokem dostala těsně před Tanyu, přitiskla ji ke zdi a podřízla jí hrdlo. Ta mrcha nevydala ani hlásku.

Natalie se automaticky otočila za zvukem přicházejícím z vnitřku bytu.

"A je to tady," pomyslela si, aniž by tušila, co přijde.

Ve dveřích stál Thomas Loxa s pistolí v ruce, hubenější, než si ho pamatovala. Ironický úsměv se jí v tváři objevil rujku v ruce s myšlenkou, že ho ta mrtvola už nebude v posteli tak vyčerpávat.

Opatrně sáhla do kapsy pro žvýkačku. Rozbalila ji, přehnula tu modro-červenou placku a zmáčkla. V ten samý okamžik stiskl Thomas spoušť. Nataliinu hruď prorazila kulka a ona s úsměvem plným zadostiučinění padla k zemi. Žvýkačka jí vyletěla z ruky, dopadla kousek od Thomase a explodovala. Thomasovi to utrhlo nohy, všechno začalo hořet.

Sousedka zavolala hasiče i sanitku, ti však našli jen tři ohořelá těla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | 25. listopadu 2009 v 20:48 | Reagovat

Co se stalo s malým Thomasem?? :)...Jinak fakt dost drastický zakončení:)

2 babley babley | Web | 26. listopadu 2009 v 18:20 | Reagovat

nu potrat, když jí velkej Thomas podvedl :( .... ;)

3 Abigail Abigail | Web | 1. prosince 2009 v 22:32 | Reagovat

Není to špatný:) Jen ten konec byl trošku moc rychlý:)

4 macek macek | Web | 2. prosince 2009 v 12:04 | Reagovat

ne cukrářka nejsem ale je to můj koníček ráda peču na všechny příležitosti zrovna teď na vánoce asi 40 druhů cukroví kolem 60 kg

5 ^prostě_Dárling* ^prostě_Dárling* | Web | 7. ledna 2010 v 17:13 | Reagovat

Děkuju :) A nechtěla by jsi spřátelit? ^^ Jestli tedy spřáteluješ .)

6 Abigail Abigail | Web | 7. ledna 2010 v 19:35 | Reagovat

Jednou týdně chodím uklízet k jedný paní, tady v tom městě, kde jsem na intru, mám za dvě hodiny dvě stovky, což je docela milý, ale chodím k ní jen jednou týdně ;) Uklízim koupelny, tak se mi nediv, že mi to přijde tak hrozně nechutný :D Hlavně dneska začala rozebírat, jak se její synáček, kterej nedokáže ani pozdravit, netrefí pořádně do záchoda... xD

7 prostě Dárling prostě Dárling | Web | 7. ledna 2010 v 21:21 | Reagovat

No já si přidám odkaz na tvůj blog na mou stránku, ty si přidáš na svou stránku odkaz na moji stránku (začínám se v tom docela ztrácetxD) .. A pak bych byla ráda, kdyby jsi na můj blog občas chodila =) Já budu samozdřejmně zase chodit na ten tvůj ;)

8 ^prostě_Dárling* ^prostě_Dárling* | Web | 7. ledna 2010 v 21:29 | Reagovat

Ooo:) už druhý človíček, co si přečetl můj vílí tanec ^^ Strašně mě to potěší, když vidím, že to co dělám, nekoho baví :)Děkuju :-*

9 ^prostě_Dárling* ^prostě_Dárling* | Web | 10. ledna 2010 v 11:15 | Reagovat

Přidám si tě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama