Mlhy v ... - část šestá

25. března 2009 v 19:24 |  Mlhy v ...
Tak je tady pokráčko.. konečně mě políbila múza ;)


Víkend se zase strašně rychle přehoupl. v sobotu úklid a učení, v neděli nákupy, balení a návrat na intr. Fakt, že jsem se do toho blázince vracela v novém černém kabátku s páskem na bocích a vysokým límcem - předčasného vánočního dárku, mi na náladě moc nepřidal. Ani jeden den jsem se pořádně nevyspala a v polovině cesty jsem si vzpomněla na seminárku, která zůstala ležet v pokoji na stole. No co, Ell mi ji hned druhej den poslala mailem a škola přišla o trochu barvy v tiskárně. Pondělní a úterní večer jsme s holkama ztrávili v Boutu, Ema štěbetala na baru s Rolfem, Gizel nám vyprávěla o tom "úžasným frajerovi" z Thermálu - jedné z mnoha diskoték tady ve městě - a o snídani do postele. Zejtra bude brečet, že se na ni vykašlal jako všichni předtím. Celý hodiny jsem zírala do zdi a přemýšlela, kromě návštěvy mailu kvůli pitomý seminárce jsem ani nevkročila na internet. Co kdyby...


"Heej, Berry, vnímáš mě?!" vyjela Em. "Jo, promiń, teď už jo," přepla jsem mozek na normální fungování.

"Jak vypadam?" Sjela jsem ji od hlavy k patě a zase zpátky. "Ta nová barva ti sluší, hm.. otoč se! Jo v těch džínach máš hezkej zadek a ještě delší nohy.. Počkej, ty si s koupila stejnej kabát?" hodila jsem na ní pohled a´la blbá blondýna.

"Ne, ten je přeci tvůj," odvětila. "Vždyť jsem se tě ptala, jestli si ho můžu půjčit." Tázavě se na mě podívala a dodala, že má přeci zítra rande, s Rolfem.

"Jo aha, jo.. Jasně, půjč si ho, moc ti sluší," řekla jsem už příjemněji a vrátila jsem se k civění do zdi - přemýšlení.

Od soboty se mi vrací pořád stejný obraz, nebo spíš výjev. Běžím tmavým lese, míjím strom za stromem, holé kmeny, jejichž větve začínají až kdesi nademnou. Přitom ne že by těm stromům větve níž nerostly, ale jsou uřezané. Věchny stromy kolem mají uřezané spodní větve. A ty uřezané větve nikde neleží. Země je pokryta jen měkkou vrstvou jehličí, sem tam spadlou šiškou nebo větvičkou. Žádné kapradí, mech nebo třeba jen houba. A jak pořád utíkám, uvědomuji si, že to nejsem já, ale drobná, možná čtrnáctiletá dívka s tmavými vlnitými vlasty pod lopatky. Utíká tím zvláštním lesem, a já vidím jejíma očima. Zároveń si uvědomuji to ticho všude. Nezpívají tu ptáci, nebzučí hmyz, jen koruny stromů si vysoko nad našimi hlavami tiše šeptají. Nad našimi? No ano, copak necítíš ten strach? Ta dívka jakoby o mně věděla.. Její pohled, a tedy i můj, se ztočí dozadu. Mraky, které zřejmě bránily slunečním paprskům proniknout malými mezerkami mezi větvemi, odtáhly pryč. Zem posely zlaté tečky, o holé kmeny se otřely paprsky světla. Dívce však přeběhl přes obličej stín. A pak zaječela a všude byla tma.

"Vodu, polijte jí někdo dovou!" "Berry, prober se, no tak!" Studené ruce mě plácaly do tváří.

"Co se stalo?"

"Koukala jsi před sebe a pak ses začala třást, jako kdyby ti byla zima."

"Zřejmě jste omdlela, Rebeco. Mám zavolat rychlou, nebo už budete v pořádku?"

Pár vteřin jsem na ně nechápavě koukala, než mi to seplo. Vyčkávavé a vystrašené páry očí jsem uklidnila: "Už je to dobré, nikoho nevolejte. Asi jsem jenom unavená."

Hlouček holek se rozprchl a vychovatelka odešla. Claris si ke mně sedla, objala mě a načla oříškovou bonboniéru, kterou dostala od tetičky. Aby prý nestrádala. Chvíli jsme všechny čtyři osazenkyně naší "bábiny pětsettrojky"- já, Claris, Ema a Gizel - tlachaly o ničem a pak jsme ulehly. Gizel si ještě pro něco skočila do společenské místnosti a pak jsme se nechaly unášet do říše spánku..

Kolem jedné v noci jsem se probudila zpocená, zase se mi vracel ten sen. Chvíli jsem bojovala s třasem rukou, musela jsem si opláchnout obličej studenou vodou. Něco to znamená, ale co? Přeci se mi to neopakuje jen tak.. Třeba mi chce někdo něco sdělit.. Třeba ta dívka.. Blbost, vždyť je to jen sen.. Nebo ne? Třeba něco potřebuje, aby mohla v klidu odejít.. Kam odejít? Prostě jí někdo ublížil, možná jí zabil.. A ona něco chce? Zrovna po mně? To nejsou na světě miliony jiných lidí? Jsou. Ale ona si vybrala mě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rimmer Rimmer | Web | 28. března 2009 v 10:20 | Reagovat

Pěkný :) Už aby tu bylo pokráčko :)

2 Andreica Andreica | Web | 1. dubna 2009 v 16:58 | Reagovat

Páááni...já chci pokráčko:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama