Mlhy v ... - část pátá

27. února 2009 v 17:58 |  Mlhy v ...
Znovu jsem si promnula oči, pár vteřin mi trvalo, než jsem se zvedla ze židle, musela jsem protáhnout ztuhlé končetiny. Pohled se mi obrátil na hodiny. Půl druhé, cože? Prošla jsem do kuchyně, do bosých nohou mě chladily dlaždice. Ticho v domě narušovalo akorát vrnění počítače, na pár vteřin se k němu přidal prod vody. Sklenici studené tekutiny jsem vypila naráz. Došla jsem si do pokoje pro mobil, zavřela jsem našim dveře do ložnice - mají tendence nechávat je otevřené, kdybychom náhodou v noci křičeli o pomoc.


Vrátila jsem se zpět do pracovny a našla kontakt na Lukyho. Tenhle člověk je blázen do počítačů už od malička a dokáže na nich cokoliv. Vytočla jsem číslo a čekala, do ucha mi zatím vyřváněli LikninPark, pak je konečně vystřídal o něco příjemnější hlas.

"Za čtvrt hoďky mě tam máš, Berry. Prozvonim tě." "Díky," muj bývalý spolužák opět nezklamal. Nekonečně dlouhých 15 minut jsem střídavě koukala na mobil a do zdi. A potřebovala jsem někde nabrat energii, takže jsem se ládovala hroznovým vínem. Konečně mobil zavibroval. Vstala jsem z tureckého sedu a šla odemknout.

Luk šel najisto, už u nás několikrát byl. Jen mě požádal o turka a dal se do práce. Zatímco já si protahovala tělo menší rozcvičkou, on namáhal mozek. I když v jeho případě těžko říct, šlo mu to samo. Tři čtvrtě na čtyři, to není možné.. Jestlipa zase Gizel skončila s někym v posteli, s nějakým sexy frajerem.. Claris s Mel a s Rickem teď jdou určitě na nádraží a pojedou pětkou domů, totálně vysmátý.. Paty zase tvrdne na brigádě, mě by to zabilo makat takhle přes noc.. A v pondělí musim odevzdat vypracovanou otázku.. "Tak mam to, Berry."

"Cože?" vytrhl mě z myšlenek. "Že už to mám!"

"Fakt? A na cos přišel?" Netrpělivostí jsem se praštila o stůl a kousla se do jazyka, ústy se mi rozlinula chuť krve.

"Takže, normálně si seděla u počítače, projížděla internet a stahovala data, kopírovala nějaký články. Všechny ty uložený soubory jsou v japonštině, včetně názvů tebou psaných."

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Copa já umím japonsky?? "Jak je to možný?"

Překvapeně se na mě podíval. "To bys snad měla vědět ty, ne? Mohlas mi říct, že ses dala na japonštinu. Ale na začátečnici, klobouk dolů! Takže teď už můžu jít!" řekl trochu naštvaně.

"Luku počkej!" zadržela jsem ho. "V životě jsem se s japonštinou osobně nestřetla. Nechápu to!"

Drze došel do lednice a kopl do sebe panáka vodky. "Takže jak je možný žes projížděla japonský stránky, kopírovala a psala text v japonštině a nevíš o tom? Nechtěla bys mi konečně říct co se děje?"

Pohledem mě pobídl, a tak jsem začala vyprávět, co se stalo od onoho večera, kdy jsem se šla večer projít s našim psem Jeffem. Řekla jsem mu úplně všechno. Párkrát mě přerušil, aby se na něco zeptal, jinak chápavě pokyvoval hlavou. Před půl sedmou jsem ho vyprovodila a padla mrtvá do postele. Usínala jsem s ulehčeným pocitem a s jistotou, že už v tom nejsem sama a že se mnou Luk půjde za tím anonymem, který napsal článek do Týdenníku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 27. února 2009 v 18:16 | Reagovat

hustýýýý:)...no tak ta je dobrá, umí japonsky:)...aspoň, že my jsme to četli česky:):-D

2 babley babley | Web | 27. února 2009 v 18:31 | Reagovat

:D no to bude nejspíš tim, že já japonsky neumim :p

3 Rimmer Rimmer | Web | 8. března 2009 v 17:09 | Reagovat

Pekny :) Docela ji zavidim, kdybych tak takhle z niceho nic umel veci k maturite :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama