Film založený na skutečnosti

8. ledna 2009 v 18:43 |  Mozek
8.1.2009
Včera večej jsem zase zkejsla na ajsku do čtvrt na 11. Vzala jsem to do koupelny a když jsem si šla lehnout, zaujal mě film, na který kokukal taťka. A protože tam hrál hlavní roli Nicolas Cage, vykašlala jsem se na ospoalost a koukala se.

Většina filmů s Nicolasem Cagem, které jsem viděla, mám ráda. Přijde mi, že mají něco do sebe, uričtý kouzlo, myšlenku.. Říkejte si tomu jak chcete, ale ty filmy mě dostanou, pohltí mě jejich děj, nutí mě zamyslet se nad nimi, nad věcmi s nimi souvisejícími.. A tenhle film, resp. problém společnosti, který zachytil, mám v hlavě pořád. Znáte to, takovej ten protivnej červ, co vám leze mozkem a nemůžete ho vyšťourat..



K věci. Nicolas byl Američan, měl pětiletého syna, krásnou malnželku a hodně, hodně peněz. Prodával totiž zbraně do Afriky. Nelegálně, pod nosem jednoho detektiva, lidí na letišti, pod nosem lidí, jejichž pozornost od obsahu dodávek a náklaďáků odpoutával tučnými úplatky. Nicolas měl samozřejmě taky kontakty, a to na dost vysokých místech. A uměl lhát. Lhát do očí bez jakéhokokliv záchvěvu strachu a bez výčitek svědomí. Věděl, že lidi s jeho zbraněmi vraždí děti a ženy, vyvraťdují celé vesnice, ale nemyslel na to. Radši.

Detektiv mu byl v patách, sledoval ho. A jakmile měl pár důkazů a dál si nevěděl rady, zašel za jeho manželkou, ktkerá samozřejmě nic netušila. Pravdou o muži, kterého milovala, byl azdrcená. nenáviděla drahou vilu, šparky, oblečení co nosila, jakoby na všem byly stopy krve. Krve, co byla prolejvána zbraněmi od jejího muže. A protože jí Nick taky miloval, přestal s tím. Necelý půlrok pracoval v nové práci, objevil někde v moři ropu a taky vydělával miliony, a legálně. A detektiva úspěšně tahal za nos, protože ten prostě nevěřil, že by Nick s tou špinavou prací zkončil.

Asi po 5 měsících, co se NIck vzdal toho, v čem byl jeden z nejlepších, za ní přijel lprezident Lybie. Potřeboval zbraně, hodně zbraní, a to co nejdřív. A Nick do toho šel. Zalhal své ženě, která na to stejně přišla protože objevila jeho sklad zbraní, a na předávku s sebou vzal svého bratra. Ten sice nejdřív nechtěl, začal slibný vztah s mladou ženou a měl úžesnou příležitost otevřít si vlastní restauraci. Ale jel, aby bratru kryl záda. Tak dorazili na místo předání bez komplikací, všechno šlo jako po másle. Lybijští vojáci už pro ně měli přepravenou hromádku diamantů. Nicolas je akorát přepočítával, když jeho bratr zhlédl z plošiny kde stáli a spatřil utíkající děcko, za ním matku a asi šes ozbrojených mužů. Matka akorát popadla dítě do náručí, upadla na zem. Muži se na ně vrhli s mačetami...

Nickův bratr byl v šoku. Hrůzou ho ochromila představa, že vesnice, z níž ti dva běželi, bude zanedlouho vyvražděna zbraněmi, které přivezli. Chtěl si s Nicolasem okamžitě promluvit. Vojáci zpozorněli, v rukou svírali samopaly, ve tváři odhodlání zabít. Nickův bratr s tím chtěl něco udělat, mohli by tomu přeci zabránit. Nicolas mu to vymluvil, nakecal mu svojí teorii na utěšování vlastního svědomí a vrítil se k diamantům. A jeho bratr si došel pro ruční granáty a první hodil na náklaďák se zbraněmi. Pak se mu do těla zakokusly desítky kulek a druhý granát už nestihl zlikvidovat zbytek zbraní. Nicolas přišel v jednom okamžiku nejen o půlku diamantů, ale hlavně o bratra. Jeho bratra, který měl většinu života před sebou, zabily zbraně, co dodat jeho vrahům. Každopádně podplatil lékaře, aby z těla odstranil kulky, aby ho mohl odvést do Států a pohřbít.

K jeho smůle lékař zapomněl jednu kulku pod žebry a detektiv měl to potěšení Nicolase zatknout. Nicolas měl být odsouzen na doživotí. Když měl detektiv konečně tu čest říct Nickovi do očí, co si myslí, vychutnat si ho, Nicolas ho stejně dostal. Podtrhl mu ego, zničil iluzi o odstranění aspoň části zla ze světa. Řekl mu, že za chvíli někdo zaklepe na dveře. Někdo s vysokou šarží. A ten někdo mu přikáže, aby Nicolase pusti. V prezidentově zájmu samozřejmě je, aby byly z USA do Lybie zbraně dodávány. Lybie a USA mají totiž v Africe mnoho společných nepřátel. Detektiv byl z tohohle zjištění šokován. Celá jeho dosavadní práce byla k ničemu. A nejhorší bylo, že za chvíli opravdu někdo zaklepal. Někdo s vysokou šarží...

Blik, černá obrazovka. Oznámení, že film se zakládá na pravdivé události. Že Spojené státy, Velká Británie, Rusko, ..., jsou největšími dodavateli zbraní do Afriky apod. Titulky. Nápis THE END.

Měla jsem slzy v očích, ale nedokázala jsem brečet. Jen jsem cítila ukrutnou prázdnotu. Jako stroj jsem došla do postele, objala velkého plyšového medvěda a nemohla jsem usnou. Proč?, ptala jsem se. Ze srdce jsem nenáviděl násilí, válku, zbraně, ... Pomyšlení, že lidé na celém světě trpí venou druhých lidí, že s tím nikdo nic nedělá... Měla jsem vztek, takový vztek na ty lidi, na lidi co se chovají hůř než zvířata! A proč, ksakru?? Vždyť se narodili jeden jako druhá, nazí, nevinní... A co z nich udělalo jejich okolí? Proč, doháje?!

Nevěřim v Boha. Nevěřím, že kdybyna nás koukal odněkaď ze vzduchu, že by to dopustil. Že by nechal trpět neviné děti, ženy, lidi..

Chtěla bych s tím něco udělat, jenže co? Co může holka jako já dělat se zlem na světě? Vůbec nic! Nemůžu s tím nic dělat. A vědět, že s ím nic neudělám, že tu to zlo, násilí, nenávist budou dál je tak strašně ... ubíjející, vyčerpávající... Usnula jsem, ani nevím jak.

Musela jsem se z toho vypsat, dusilo mě to. Co všechno si člověk uvědomí po shlédnutí flimu... Filmu založeného na skutečnosti....



dodatek: Ten film sem viděla téměř od půlky, nevím jak se jmenuje ale nidky na něj nezapomenu
Nevyznám se ve zbraních takže se případným znalcům omlouvám za nesrovnalosti

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama