Mlhy v ... - část druhá

7. prosince 2008 v 19:32 |  Mlhy v ...
Tak je tady další část Mlh v ... tak doufam, že se bude líbit... Jinak zatim nevím, co se z toho vyklube, jestli to bude povídka nebo něco delšího, uvidim, co s tim moje hlava vymyslí

O 14 dní později

Třídou, a vlastně i celou školou, se rozeznělo zvonění. Všichni jsme si začali balit věci, chudáka Yettiho (profesora anglické literatury) si nikdo nevšímal. Ten jenom pokrčil rameny, vypl naši interaktivní tabuli a začal balit notebook. Pár lidí ho na půl pusy pozdravilo, polovina židlí zůstala dole, ať si baba uklízečka trhne nohou.

"Lamská, dělej!" zařvala na mě Gizel. "Jo a Claris se ptá, jestli jdeš taky do Boatu."

"Jasan že jdu, jenom na mě chvilku počkejte, ještě si odskočim," odvětila jsem.

"No jo, ty abys tam zase nešla," rozesmály se, slepice jedny. Ale bez nich by to tu nebylo ono.

V Boatu, naší oblíbené hospůdce čtyři ulice od školy, se nás sešla skoro polovina třídy. Máme to tu rádi, všechno je obložené dřevem, nad barem svítí lucerny, v rohu v krbu praská dříví. Stěny jsou ověšeny rybářskými sítěmi, nad dveřmi visí záchranný kruh. A personál už nás tu zná dost dobře.



"Á, dneska tu máme Rolfa!" oznámila nám Gizel jejím osobitým způsobem, takže nás slyšel celej lokál. Emě zčervenaly tváře, ta holka je do něj prostě blázen. Objednali jsme si a sotva, co Rolf odešel míchat koktejly, jsme se do Emy pustily. Řeknu vám, takovou přemlouvačku jste dlouho neslyšeli. Chudák Ema už ot nemohla vydržet. Utekla na WC. Vydala jsem se za ní, potřebovala slyšet něco milýho.

"Emi, jsi tu?" rozhlídla jsem se.

"Jo, tady, v poslendí kabince," ozvalo se zezadu.

Otevřela jsem, nebyla zamčená. Seděla tam s kolenama pod bradou. Překvapil mě její zamyšlený pohled ve kterém se zračilo odhodlání.

"Opravdu bych za ním měla jít, viď Berry."

"Měla bys to alespoň zkusit, za to nic nedáš."

"Co když se ztrapnim?" vrhla na mě prosebný pohled.

"Neztrapníš, Em. Nemáš pro to předpoklady, fakt. S tvojí přirozenou inteligencí a klidnou povahou - nečum tak, nekecam! A navíc ti to dneska sluší, se na sebe podívej!"

Odtáhla jsem jí před zrcadlo. Ta milá blonďatá holka se na sebe usmála a zeptala se: "Půjčíš mi prstýnek?"

"Jasně že jo, Em, tady ho máš," podala jsem jí ho. Je to takový náš rituál, vždycky, když jde některé z nás o něco důležitého, půjčujem si prstýnky pro štěstí.

"Držim ti palce Em, a napiš mi pak, já už musim letět, chtěla jsem si ještě něco zařídit."

"Tak páčko Berry, a dák."

Se všemi jsem se rozloučila se slibem, že přijedu už v neděli odpolko. Claris jsem dala peníze, ať to za mě zaplatí a svižným krokem jsem se vydala na vlak. Stihla jsem to jen tak tak. Přisedla jsem si do kupíčka k nějaké rodince, všude bylo plno. Přišlo mi, že se každý prostě v pátek večer musí někam vydat. Do uší jsem si pustila MPtrojky z mobilu a zavřela oči. Myšlenky jsem nechala jen tak plynout, prostě jsem vypla mozek a relaxovala.

Na nádraží na mě čekala ségra s Jeffem. Vrhla se mi kolem krkua vlípla mi pusu na tvář.

"Stejskalo se mi, Berry," řekla vyčítavě.

"Mě taky, kočko. Ale minulej víkend jsem to fakt nestíhala. Co jste zatim vyváděli?"

Elis začala vyprávět. Vzala to od novinek ve škole, zdrbala novou prodavačku v drogerii, básnila nad spolužákem Paulem, probrala všechno, co se dělo doma.

"Občas si řikam, ségra, po kom seš tak užvaněná," podotkla jsem.

"No samo že po našem papouškovi!" Rozesmály jsme se. Našeho papouška totiž taťka naučil dvoustránkové pojednání o emancipaci. Ušil si na sebe tak trochu boudu sám na sebe. Kdykoliv mezi našima dojde k nějaké ostřejší výměně názorů, papoušek spustí. A že mu to jde! Některé věty tak úžasně překroutí, zpřehází a pomotá, že se všichni smějem hodně dlouho.

El najednou zvážněla. "Berry, musíš si přečíst Týdeník, píšou tam o těch vlčácích."

"O jakejch vlčácích?" divila jsem se. Pak mi to docvaklo: "Ahá! A co psali?"

"To si musíš přečíst sama. Ale je to divný, hodně divný, nikdo neví, co to mohlo bejt."

Došli jsme domů, sedli si k večeři a tlachali o všem a o ničem. Vůbec jsem se nemohla soustředit, už jsem si chtěla přečíst ten článek! Rychle jsem sklidila nádobí do myčky. Prokřupla jsem si prsty. Pak mi El podala ty noviny. Než jsem přečetla těch pár desítek řádků, vystřídalo se mi na obličeji několik výrazů. Udivený, překvapený, soustředěný, výsměšný.

"Jakej debil tohle napsal?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 7. prosince 2008 v 20:36 | Reagovat

Hůůů...dobrá partička holek;)...jinak začíná se nám to hezky napínat;)...doufám, že sem v příštím pokráčku napíšeš, co v tom článku bylo:-)

2 Eluška Eluška | E-mail | 13. prosince 2008 v 12:40 | Reagovat

docela dobre se to vyvíjí, koukej tam napsat co je to za článek  o tech psech..mimochodem za toho paula tě zastřelim..ae jako jináč dobrý:-)

3 babley babley | Web | 17. prosince 2008 v 12:44 | Reagovat

ten článek je v plánu, pokráčko by se tu mělo objevit do konce týdne ;)

Eluška: autobiografickejm prvkům se prostě nevyhneš :P :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama