První vzpomínka, aneb součást celého mého života

11. září 2011 v 21:18 | babley |  Mozek
Když se moje malá sestřička narodila, byly mi dva roky a devět měsíců. Pamatuji si, jak stojím nad její postýlkou, a pamatuji si i ten pocit žárlivosti, že už nebudu pro mamku a taťku "ta jediná". Pamatuji si také, jak mi to maminka moc hezky vysvětlila, že teď budu velká starší sestřička, že budu tu malou chránit, že si budu mít s kým hrát..
 

Ten dnešní svět...

20. března 2011 v 22:07 | babley |  Mozek
Zdravím :)

Po hodně dlouhé době jsem se zase rozhodla napsat nějaký článek. Předem vás varuji, že nebude moc optimistický. Proč bych také měla bejt optimistická? Pusťte si zprávy, a bude vám to jasné. Vždycky, když na ně koukám, nebo na mě na netu vyskočí titulek dalšího článku zachycujícího dění v dnešním světě, tak se mi chce zvracet. Vážně. Přepadne mě pocit bezmoci, znechucení, cítím tlak na srdci a v žaludku mi začne bobtnat nějaká těžká hmota, která jakoby se drala ven. Většinou mi pak po tvářích tiše stékají slzy a vzrůstá ve mě vztek a nenávist. Proč proboha lidi páchají takový zlo?

*Rozpoložení*

27. listopadu 2010 v 17:42 |  By me

oči

**Někdy si sami zavíráme dveře k okolnímu světu, aniž bychom o tom věděli. Někdy o tom víme, ale nedokážeme s tím nic dělat. A někdy ty dveře zaboucháváme s velkou ránou, a to už pak nemáme dost sil, abychom dosáhli na kliku. Potom už nám nezbývá než doufat, že někdo přijde a ty dveře zvenčí otevře...**
 


Zaneprázdněná x Unuděná a líná

10. září 2010 v 23:06 |  Mozek
Zdravím :)

Nejdřív bych se Vám všem, kteří občas zavítáte na můj blog, chtěla omluvit - o prázdninách jsem na něj doslova kašlala. Nějak jsem měla mozek zahlcenej spoustou blbostí, plno věcí jsem si musela v hlavě srovnat, zvyknout si na to, že už nikdy nebudu sedět ve tříde s lidma, který mi za ty čtyři roky pořádně vlezli do srdíčka, ani s těma, co se prostě stali součástí každodenního stereotypu. Samozřejmě, že toho bylo mnohem víc - brigáda, rodinná dovolená, dovolená s holkama, spousta alkoholu a úletů, nová láska.. Prázdniny prostě letěly dopředu ukrutným tempem, takže mi na blog nějak nezbýval čas.

Oprávněně! - část 3.

13. července 2010 v 11:57 |  Horor pro Andreicu
černá kočka

Zdravím :) tak tady máte další, předposlední část Hororu. Doufám, že se bude líbit ;)

Otřásla jsem se zimou a zároveň jsem se tím pohybem pokusila zaplašit ne zrovna příjemné představy. Před očima se mi míhaly obličeje známých lidí, které se měnily ve znetvořené masky, jejich smích se odrážel od kamenných stěn, po kterých stékala voda tvořící na zmrzlé půdě krvavou louži.. Dost, stačilo by! Jde se domů, zítra vstávám brzo do školy..


Kam dál